Bosonohé ježdění.

Mnoho lidí si myslí, že je možno jezdit na koni na boso jen při správné úpravě kopyt, ale to tak není. Je potřeba, dát kopytům vše co potřebují a ne jen správný trim. Musíme si uvědomit, že kůň v přírodě, když má možnost, tak půjde radši po měkkém povrchu bez kamínků, než po tvrdém a kamenitém povrchu. Tudíž je nemožné vzít koně, který je jen na pastvině a jezdit kde se nám umane. Je více možností. Můžeme vybírat cesty kudy půjdeme a v případě, že je kamenitá, zvolit jinou nebo použít boty pro koně, když se povrch zhorší anebo přizpůsobit podmínky chovu tak, aby si kopyto zvyklo i na horší povrch. Já osobně preferuji vybírání cest a boty a částečné navyknuti kopyt na normální pevnou cestu bez kamenů. Určitě znáte lesní cesty které jsou kamenité někdy i částečně zarostlé. Tyto cesty já a hlavně naše koně považuji za nejhorší a když na nějakou podobnou narazíme, tak se snažíme jít lesem a pokud není jiná možnost, tak jdeme  velice opatrně krokem a případně slezeme z koní a jdeme vedle nich. Ani podkova nemůže zabránit tomu, že si kůň neublíží. Setkal jsem se s případem, kdy majitel koně nechápal, že jeho kůň má tvrdá a velice kvalitní kopyta, ale čas od času si udělá abces - nášlap a to jezdí pořád na stejných  cestách. Vysvětlení je jednoduché - prostě to desetkrát vyjde a po jedenácté koník skočí nebo stoupne na ostřejší kámen a problém je na světě. Následná léčba potom trvá většinou tři měsíce.Vyplatí se tedy přemýšlet kudy pojedeme. Jeden z dalších faktorů je a který jsem poznal na vlastním koni, je pravidelnost ježdění. Skrz úraz jsem nemohl jezdit měsíc svého hřebce a velice jsem byl překvapen, jak má kopyta ve srovnání s ostatními koňmi citlivější a to jsem na něj nesedl jen měsíc a koník byl stále jen na pastvině. Takže na závěr. Bosonohé ježděni je zdravé a reálné, ale člověk musí jezdit i hlavou. Pro naše koně není problém ujet na boso za den 100 km a celkově za týden daleko více, ale musíme jezdit s rozvahou a přemýšlet.